Domy jako stromy

Že architektura staveb z minulosti se do dnešní doby již nehodí, popisuje Libor Musil ve sloupku pro Hospodářské noviny, který vám přinášíme...

DOMY JAKO STROMY

Stavby, parkoviště a komunikace vyzařují nesnesitelné horko. Sluneční záření dopadající na jejich povrch se přeměňuje na teplo. Ve městech, v ulicích a v samotných budovách nejsou dobré podmínky pro život.

Naše krajina se nyní zastavuje tempem 10 hektarů denně. Tímto tempem přibývají další a další radiátory do naší krajiny. A ubývá rostlin, které jediné mají schopnost ochlazovat krajinu. Nejlepší chladicí jednotkou v přírodě je strom. Nabírá kořeny vodu, tlačí ji do svých listů a odparem z listů snižuje teplotu ve své koruně a v okolí. V létě je pod stromy až o 10 stupňů Celsia nižší teplota. Vypínáme tyto přírodní klimatizační jednotky (stromy a zeleň) a nahrazujeme je radiátory (stavby). Je to stejné, jako bychom v autě pod přímým sluncem vypnuli klimatizaci a pustili si topení.

Horko, které urbanizací krajiny vzniká, neškodí jenom lidem, ale i rostlinám. Krajina se vysušuje. Pomalu u nás teplotně i vlhkostí vzniká stepní a pouštní klima. A jak známo, na poušti neprší. Proto se nám začínají v létě srážky vyhýbat, případně spadnou v přívalech tam, kde se srazí horký vzduch z aglomerací se studeným vzduchem z hor.

Jaké má tato situace řešení? Musíme se snažit ochladit krajinu. Dostat do ní co nejvíce stromů a keřů, a to co nejblíže k radiátorům. Aby stavby byly chlazeny stromy hned vedle nich. Koruny stromů zakryly parkoviště plná aut a jeden vedle druhého zchladily ulice našich měst.

Domy a haly jako radiátory tepla je třeba zakrýt zelenými střechami a k nim přidat zelené fasády, do kterých se pumpuje voda a rostliny na nich ji odpařují,
stejně jako odpařují vodu listy stromů. Na povrchu zelené fasády je teplota nižší až o 40 stupňů Celsia než na fasádě klasické vystavené slunečnímu záření.
A to je velký rozdíl.

Architektura staveb z minulosti se do dnešní doby již nehodí. Plášť budov, který pod sluncem vyzařuje teplo, ničí život okolo sebe. Každý nový metr takového
opláštění nás posouvá blíže a blíže k okamžiku, kdy už nebude z tohoto stavu návratu zpět. Zkrátka zde bude v létě takové horko, že ani nové stromy už se v krajině neujmou a nenávratně se vydáme na cestu k poušti v naší kotlině.

Nic nového v dějinách. Severní Afrika byla kdysi také zelená a řeky Eufrat a Tigris na Blízkém východě kdysi pramenily v lese. Člověk tyto lesní oblasti svou činností proměnil na poušť. Stromy vytěžil pro stavby a lodě. Život se do těchto končin již nevrátil a lidé tam trpí. Jsou to nyní oblasti, kde je nejhůře na celém světě. Nechci připustit, aby se něco podobného stalo i s naší krajinou.

Proto v naší společnosti Liko-s bijeme na poplach a zároveň nabízíme řešení.

Libor Musil
předseda představenstva LIKO-S, a.s.